       |
|
5. 3. 1. Výpal keramiky Karlovy Vary 97 |
| Fáze ohřevu materiálu
od 100 do 400 °C. Rychlost nárůstu teploty je třeba řídit podle velikosti
ohřívaných kusů. Překročení mezní rychlosti nárůstu teploty vede ke vzniku
trhlin v materiálu, které se ještě dalším ohřevem zvětší. I v těchto teplotách
má přídavek vzduchu kladnou vlastnost na zvýšení rychlosti proudění.
Fáze ohřevu materiálu od 400 do 600 °C. Při těchto teplotách dochází k významným objemovým změnám materiálu díky krystalickým přeměnám materiálu a odpařování chemicky vázané vody. Fáze ohřevu materiálu od 600 °C výše. Při těchto teplotách již obvykle není kritický gradient nárůstu teploty. Naopak je požadavek na maximální rychlost a výkon hořáků. Zkušenosti ukazují, že přebytek výkonu vede ke zkrácení doby výpalu a snížení celkové spotřeby plynu na výpal. Snížení spotřeby paliva lze docílit především správným nastavením spalovacího poměru. Fáze dosažení maximální teploty a výdrž na této teplotě. Tato technologická operace není obvykle náročná na výkon hořáku, neboť se kryjí pouze teplo nutné pro prohřátí vnitřních částí materiálu. Na druhou stranu zde obvykle vyvstává požadavek na změnu spalovacho poměru tak, aby materiál získal správné vlastnosti. Požadavky na změnu stechiometrického poměru vyplývají z technologie. Buď se jedná o docílení požadované barvy materiálu oxidací nebo redukcí anorganických barviv v materiálu. Příkladem může být nežádoucí žluté zabarvení porcelánu železitýmí příměsemi. Lze jej odstranit redukční atmosférou, kdy dojde k redukcí železitých kationtů na železnaté, mající barvu zelenou. U střešní krytiny je nazelenalý odstín naopak nežádoucí a výpal je veden s přebytkem vzduchu v oxiační atmosféře. V obou případech je výsledný barevný odstín zboží důležitější, než dosažení co nejnižších nákladů, kterých by bylo dosaženo při stechiometrickém poměru. Dalším důvodem může být reakce materiálu s pecní atmosférou, jak je tomu při výpalu karbidu. Opět je třeba vést výpal při nestechiometrickém poměru. Fáze chlazení materiálu do teploty °600 C. U některých materiálů se první fáze chlazení vede se zapnutými hořáky tak, aby nedošlo k teplotnímu skoku na nejvyšší teplotě. Fáze chlazení materiálu od teploty 600 do 400 °C. Při těchto teplotách dochází opět k významným objemovým změnám materiálu, díky krystalickým přeměnám materiálu a je třeba snížit rychlost chlazení, zvláště u výrobků se silnou stěnou. Fáze chlazení materiálu od teploty 400 °C. Na hořák je kladen požadavek maximálního průtoku vzduchu, neboť rozdíl mezi teplotou vháněného vzduchu a teplotou zboží se snižuje. Předchozí odstavce naznačují různorodost požadavků kladených na hořák vozokomorové pece pro výpal keramiky. V praxi užívané hořáky používají několika způsobů, jak zajistit uvedené požadavky. Lze však říci, že většina hořáků není schopna vyhovět všem požadavkům, a tak reálné hořáky představují určitý kompromis. Nejběžnější jsou hořáky u nichž je vazba mezi průtokem vzduchu a plynu řešena táhlem. Toto řešení není schopno kompenzovat nelineární průběh armatur a pokud armatury nemají shodnou charakteristiku, zajišťuje spolehlivý spalovací poměr pouze ve dvou bodech. Výhodou je nízká pořizovací cena. |
|
|
|
       |